V nově otevřeném výcvikovém středisku v Rumunsku se část ukrajinských vojenských pilotů přeškoluje na americký typ stíhačky, kterou Ukrajina získá z výzbroje Nizozemska, Dánska a nejspíš také Norska. Další piloti pak trénují ve Spojených státech. Jak se přechod na letouny NATO promítne do průběhu války s Ruskem?
Ukrajinští piloti již trénují na amerických vojenských stíhačkách F-16. První vlna nastoupila na výcvik v říjnu na Morrisově letecké základně v Arizoně, druhá se pak v listopadu přesunula do nově zřízeného Evropského výcvikového střediska EFTC u Fetești v Rumunsku. Podíl na výcviku má i Dánsko, což je jedna ze zemí, která Ukrajině poskytne část svých letounů F-16. Další letouny dostane Ukrajina z Nizozemska a Norska.
Tato drobná, nikterak však bezvýznamná zpráva přichází ve chvíli, kdy podle průzkumů uvadá zájem Západu o dění na Ukrajině a kdy lídři evropských zemí jako například italská premiérka Giorgia Meloniová nahlas říkají, co si ostatní v duchu myslí: po bezmála dvou letech bojů přichází únava a vyčerpání.
Nová zpráva o tom, že se ukrajinští piloti intenzivně připravují na přesednutí do stíhaček početně nejvíc zastoupených ve výzbroji zemí NATO, naopak naznačuje, že v praktické rovině se spolupráce Západu s Ukrajinou spíš utužuje. Ukrajina o americké letouny projevuje dlouhodobě zájem – a to, co ze začátku vypadalo jako nereálné přání Volodymyra Zelenského, dostává nyní reálné obrysy.
Vzhledem k tomu, jak významný prvek představují stíhací letouny v systému národní obrany, dochází k situaci, které se Moskva od začátku usilovně a zoufale brání – tedy k očividnému sbližování Ukrajiny a Severoatlantického paktu. Co bude převzetí letounů F-16 znamenat a jak moc se tím změní poměr sil v probíhajícím konfliktu?
Nadčasový pták
General Dynamics F-16 Fighting Falcon je jednomotorový proudový letoun čtvrté generace americké výroby schopný vést útok proti vzdušným i pozemním cílům. Jde o relativně levný a současně univerzální a velmi výkonný zbraňový systém známý svou obratností a všestranností. Díky posledně jmenované vlastnosti mu někteří piloti přezdívají „švýcarský nůž“. Byl navržen jako lehký a cenově dostupný stíhací letoun s relativně nízkými provozními náklady. Jeho systémy jsou průběžně modernizovány, aby odpovídaly potřebám 21. století.
Účinně může zasáhnout i proti ruským raketám a dronům, které napadají cíle hluboko v ukrajinském vnitrozemí. Podle ročenky FlightGlobal World Air Forces jich aktuálně po celém světě slouží 2 248 kusů, což z něj činí vůbec nejrozšířenější stíhačku s celkovým podílem 15 % na „trhu“. V době vzniku na přelomu 70. a 80. let se počítalo s jejich provozem nejdéle do roku 2005, ale o jeho nadčasových kvalitách svědčí rozhodnutí Spojených států ponechat je ve výzbroji nejméně do roku 2040. Rozhodně se tedy nedá říct, že by Ukrajina od NATO měla dostat „výběhové zboží“.
